Muzikanti

Blanka Žišková (viola)

Blanka je nejmenší violistka s největší violou. Má ráda písně, ve kterých vystupují zvířata, nejvíce však upřednostňuje ptáky. Úplně ze všech ji však uchvacuje ptactvo zpěvné. Pokaždé, když vystupujeme někde blízko Mikulova, tak se ptá, jestli s námi dneska hraje slavík. Vzhledem k tomu, že mužské osazenstvo kapely má hlasy spíše tuří, než slavičí, málokdy se její přání splní. Bude-li mít náladu a hezky ji poprosíte, tak Vám třeba zazpívá písničku o kukačce, která na Vánoce može třikrát zakukat, o tom, jak pije vodu černý havránek, nebo že už zase sedí sokol na javori.

V muzice je ze všech nejdéle a má tedy nejvíce hudebních zkušeností, třebaže hraje jenom na každou druhou dobu a odehraje tak vlastně jenom polovinu času. Jako správná žena se stará o blaho ostatních členů muziky a vždycky něco uvaří nebo napeče. Vaří tak dobře, že se vyplatí chlebem vytřít i plech s jarovou vodou, zanechaný na odmočení na kuchyňské lince. Z dotyčného nenechavce pak šly bubliny ještě asi týden.

Blanka má ráda hudbu a tak jí její známí vždy něco k poslechu vypálí. Toto pálené potom před dlouhými jízdami autem nalévá, abychom to ve zdraví přežili.

Veronika Svačinová (housle)

Veronika pochází ze starého maďarského muzikantského rodu a v jejích žilách koluje místo krve bikavér, rudé maďarské víno. Zřejmě proto si libuje v rychlých a ohnivých čardáších a jako jedna z mála houslistek dokáže zahrát Montyho čardáš pod jednu minutu a to dokonce dvakrát. Jednou, když hrála na hodách v Týnci (díra jako hrom), uviděl její výkon maďarský houslista Roby Lakatos, položil housle a přesedlal na violu.

Jako jediná v životě záhy pochopila, že co si člověk neudělá sám, to nemá, a po vzoru Klapzubovy jedenáctky se rozhodla pořídit si vlastní rodinnou kapelu, kde by kromě ní hrály už jenom její děti. Zatím se jedná o nadějný kvintet.

Když zrovna nehraje s námi, věnuje se hře na barokní housle a violu, nebo předávání svých zkušeností mladší generaci muzikantů, kteří oceňují její neortodoxní přístup a hraní je kupodivu baví.

Dalibor Petráš (housle)

Dalibor je mistrem svého nástroje a svým dlouhým smyčcem, potaženým vlasem z arabského hřebce hraje tak, že se rozteskní nejedno dívčí srdce a zvlhne nejedno ženské oko. A koneckonců nejen to.

Hudební nadání projevil už jako malé dítě, když mu jeho dědeček vyřezal první píšťalku z vrbového dřeva. Později se rozhodl věnovat se houslím, neboť ty nemusel každé jaro vyřezávat znovu. Nejraději hraje táhlé a smutné písně, při kterých se zasněně zahledí do míst daleko před sebou a sní o zašlé slávě slováckého folklóru. Z hloubi duše nemá rád populární hudbu a tak, když ji hraje, provádí drobnou záškodnickou činnost a schválně ubírá z písní takty nebo je tam naopak přidává.

Dalibor je v naší muzice jediným vinařem a vlastní několik stovek hektarů vinic na různých místech Jižní Moravy. Možná i tu Vaši. Je tudíž nasnadě, aby všechny v muzice zásoboval vínem. Této povinnosti se snaží dostát. Po prodělaném kovidu však čich ani chuť právě nejsou, co bývaly, tak pro tento rok jsme ho jeho povinnosti zprostili. Tím více zbude na Vás.

Pochází z Morkůvek, kde ho místní šohaji přezdívají Generál Peřina. Čert ví proč.

Jan Kalicki (basa)

Jan, známější pod přezdívkou Kalič, dělá čest svému jménu. Nikdy nezkazí žádnou legraci a dokáže kalit až do rána. Nad ránem už však často kalí sám, protože ostatní jsou dávno v bezvědomí. Kalič je mimojiné laureátem slavné ceny O největší pazouru Horňáckého dřevorubce, ve které se dokázal prosadit, ač nepochází z Horňácka. Byl však schopen porotce přesvědčit svými pádnými argumenty a cena mu dokonce byla udělena doživotně.

Kalič nepije pivo, zato však má rád Coca Colu. Traduje se, že velký Davidův hit Pijeme colu vznikl poté, co se Michal probudil a vzpomněl si, jak strávil včerejší večer s Kaličem. Je však zajímavé, že v životě Kaliče mezitím uběhlo skoro 14 dní, kdy chodil normálně do práce.

Narozdíl od různých všelijakých Casanovů, kteří střídají své milenky a nechávájí po sobě spálenou zemi a zlomená srdce, Kalič by něčeho takového nebyl nikdy schopen. Přesto také střídá. Automobily. Je o něm známo, že nevydrží v jednom autě sedět déle než měsíc, takže kdykoliv se Vám jeho vůz zalíbí, bude jistě brzo na prodej.

Kalič je manažerem naší muziky, protože po svém otci zdědil vášeň pro obchod a jeho mužný vzhled jej předurčuje k finančním transakcím. Kromě síly svých paží také vyniká silou svého hlasu. Jistě se o jednom nebo druhém budete moci někdy přesvědčit.

Lukáš Růžička (cimbál)

Lukáš je nejdražší cimbalista v poměru cena/úhoz. Zatímco ostatní cimbalisté se předhánějí, kdo zahraje nejrychleji, on se snaží zahrát naopak co nejpomaleji a tím svým posluchačům poskytnout maximální prostor pro vlastní hudební fantazii. Chcete si představit teskný, romantický cimbál legendárních muzikantů z Podluží? Nebo naopak freneticky rychlý cimbál v maďarském stylu? To všechno vám umožní ticho mezi jednotlivými údery paličkou, když Lukáš hraje. Není třeba dodávat, že tento styl hry je naprosto unikátní. Na turné po USA dokonce dostal od jednoho indiánského šamana přezdívku iwaßtedaå nape, kterou lze přeložit jako pomalá ruka nesoucí veliké věci. Podobný styl hry používá také Eric Clapton, jemuž muzikanti posměšně přezdívají Slowhand a projevují tak neomluvitelnou neznalost věci. Co by však člověk čekal od muzikantů, že ano?

Lukáš neumí pískat a tak je často terčem posměchu mezi ostatními folkloristy, neboť ve folklóru jsou různé formy pískání a výskání zkrátka nutností. Nedivte se mu tedy, že s jistou závistí v oku se podívá na každého, kdo si dokáže pořádně hvízdnout. Je také poměrně stydlivý, takže si jej spíše získáte pozvolným přibližováním a jemnou konverzací, než výkřiky hele, já dycky sedím cimbálistovi na klíně a následným zalehnutím.