O nás
Trocha historie nikoho nezabije.
Starobřeclavská cimbálová muzika vznikla v roce 1974. Tehdejší zakladatelé byli mladí folklórní nadšenci, seskupení kolem houslaře Jožky Ščuky mladšího, syna podlužáckého cimbalisty, „majstra“ Jožky Ščuky. Za téměř padesát let existence naší muziky si přišlo zahrát přes padesát muzikantů. Někteří pobyli déle, jiní méně dlouho. Vznikla nepsaná tradice, že v muzice je otevřený prostor pro mladé muzikanty, kterým je dána možnost získat hráčské zkušenosti. A skutečně. Mnoho dnes již proslulých podlužáckých muzikantů začínalo právě v naší cimbálové muzice. Jak se z mladých nadšených muzikantů stávali postupně starší a staří, méně nadšení muzikanti, docházelo k postupnému přirozenému zmlazení. V současné době tedy hráváme již v jiné sestavě. Pokud si tedy pamatujete Starobřeclavskou cimbálovou muziku z doby, kdy jste byli v Mikulově na vojně, možná vás překvapí, že některé tváře už prostě nepoznáte.
Jací jsme?
Podle jedné definice, kterou si zřejmě vymysleli méně technicky zdatní lidoví muzikanti, se muzikanti z cimbálových muzik dělí na lidové muzikanty (holiče) a interprety lidové hudby (hudebníky). Ti první hrají více pro zábavu (případně pro peníze), zatímco ti druzí se snaží o koncertní až akademický přednes lidové hudby. Přímá úměra o tom, kolik si kdo za svou produkci účtuje, však spíše neplatí.
My se cítíme být spíše lidovými muzikanty a nebereme se, pokud nepočítáme cimbalistu, až tolik vážně. Když se při naší produkci náhodou zvrhnete, jsme připravení se zvrhnout společně s Vámi.
Co hrajeme?
Zaměřujeme se na autentické podání písní a instrumentálních skladeb z regionu Podluží, kde jsme se narodili a kde žijeme. Jestli se trochu vyznáte ve folklórních regionech, pak víte, že hlavní doménou Podluží je tak zvaná táhlica. Tedy píseň, co se vleče tak dlouho, že už odjede i ten poslední autobus směrem domů a pak sa šohaji pres pole domů vracajú. Nemusíte se však bát, protože nejsme striktně regionálně vyhranění.
Náš repertoár zahrnuje i hudbu z dalších oblastí Moravy, z Čech, Slovenska a Maďarska. Dokonce se nebráníme ani jiným, pokleslejším žánrům a budete-li chtít, zahrajeme vám i nějakou tu populární hudbu. Vzhledem k nepoměrně většímu rozsahu populární hudby, ve srovnání s folklórními skladbami, je však daleko obtížnější se trefit zrovna do vašeho vkusu, tak buďte shovívaví. Zatímco Vínečko bílé, Z Hradišťá a Od Buchlova větr patří do standardní hudební výbavy každé cimbálové muziky, u populárů to tak být nemusí. Budete-li tedy chtít zahrát například Kabát, nemůžete si být jisti, že se nebude jednat o hudebníka Jiřího Kabáta. Tož tak už to u nás chodí.
Jak hrajeme?
Obvykle hráváme ve čtyřčlenném nebo pětičlenném obsazení, tedy prim (první housle), terc (druhé housle), kontr (větší housle, kterým znalci říkají viola), basa a cimbál, podle kterého se celý ten cirkus jmenuje. Není problém počet muzikantů zvýšit, zvlášť jestli se bojíte, že vaši hosté málo snědí či vypijí. Také však není většinou problém počet muzikantů snížit, ale sami si nejsme jistí, zda bychom zvládli celý poslouchat samotného houslistu, byť naši houslisté jsou výborní.
Nemáme žádná omezení, co se týče místa a způsobu naší produkce. Standardní představou je sice cimbálová muzika hrající ve sklípku, kde chlapi popíjejí vínko a dámy tancují mezi skleničkami a obloženými mísami na stole, ale skutečnost je daleko barvitější. Hráváme také na koštech, plesech, konferencích i městských slavnostech. Nevadí nám hrát pod pódiem nebo za pódiem, ale vyjímáme se dobře i na pódiu či na slunečných palubách lodí.
Troufáme si říci, že jsme hráli už skoro při každé životní příležitosti, kromě jediné - rozvodu. I to bychom však určitě zvládli.
Rádi přijedeme zahrát i k Vám.